Hiporehabilitace (tj. HR) je zastřešující a nadřazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním znevýhodněním či specifickými potřebami. Hiporehabilitace se dělí do několika disciplín: Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii, Hipoterapie v psychiatrii a psychologii, Hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi a parajezdectví.
Každá oblast se sice vyznačuje odlišnou skladbou uživatelů, průběhem terapie i nároky na terapeutický tým (personál, koně), ale je nutné mít neustále na paměti, že všechna výše uvedená odvětví se navzájem prolínají a úzce mezi sebou spolupracují. Ve všech těchto oblastech je důležité provádět tuto činnost hravě, zábavně a s radostí. Hiporehabilitace je hlavně o velkém přátelství člověka a koně.
Stáj Rozárka, z. s., nabízí tyto hiporehabilitační služby:
1. Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii (tj. HTFE) je metoda fyzioterapie využívající přirozenou mechaniku pohybu koně v kroku a pohybových impulzů při něm vznikajících, k programování motorického vzoru pohybu do centrálního nervového systému klienta, prostřednictvím balanční plochy, která je tvořena koňským hřbetem. Cíle dosahuje postupnou adaptací klienta na tento pohyb v průběhu terapie. Výsledkem je facilitace reparačních procesů na úrovní neurofyziologické a psychomotorické.
Provádějí ji terapeuti, kteří prošli speciálním výcvikem v hiporehabilitaci, ve spolupráci s odbornými asistenty.
Nejpočetnější cílovou skupinou jsou klienti s neurologickými nebo ortopedickými diagnózami.
Obecné cíle HTFE směřují k rozšíření možnosti již stávající využívané fyzioterapie, odstranění či minimalizování bolesti či zdravotního znevýhodnění, upravení pohybové funkce dle individuálních možností klienta, návratu či alespoň k maximálně možnému přiblížení k požadované kvalitě života klienta, popř. nepřímo i jeho rodinných příslušníků.
Účinky HTFE: vliv na centrální nervový systém, na posturální motoriku, na lateralitu, na svalovou koordinaci, rovnováhu a stabilitu, na svalový tonus (normalizace svalového napětí), na svalový aparát (stává se pevnějším, pružnějším), na další systémy v těle - správným rozdýcháním se zlepšuje vitální kapacita plic, dochází ke zvýšení prokrvení pracujících svalů, pohyby koňského hřbetu se zvyšuje motilita vnitřních orgánů (zejména práce žaludku a střev), dochází k aktivaci hlubokého stabilizačního systému a uvědomění si polohy vlastního těla, cvičením mírně klesá hladina cholesterolu, snižuje se i celkové procento tělesného tuku, vzrůstá svalová hmota, atd.
2. Parajezdectví je plně integrovanou disciplínou České jezdecké federace. Je založeno na aktivní jízdě osob se zdravotním postižením na koni. Ti se s ohledem na svůj handicap za použití speciálních pomůcek či technik učí jezdit na koni a eventuálně se zúčastňují i pro ně určených soutěží.
Paradrezura je drezura pro handicapované jezdce, během níž jezdec předvádí se svým koněm předem stanovenou úlohu na obdélníku (20x40m nebo 20x60m). Drezurní úloha obsahuje určitý počet cviků a jejich obtížnost je daná stupněm postižení jezdců a jejich výcvikem – od základní obtížnosti pro začínající koně nebo jezdce až po velmi těžkou obtížnost pro ty nejzkušenější dvojice. Jednotlivé cviky v úloze hodnotí 3-5 rozhodčích známkami od 0 do 10, kdy 10 je známka nejlepší. Celkový výkon je následně dán součtem všech známek a uvádí se obvykle v procentech. Velmi oblíbenou soutěží jsou volné sestavy na hudbu, kdy jezdci musí v časovém limitu předvést předepsané cviky, ale mohou je seřadit a doplnit podle vlastního uvážení.
Paradrezura patří mezi paralympijské sporty, pravidelně se konají mistrovství světa a Evropy. V roce 2006 se parajezdectví stalo osmou disciplínou Mezinárodní jezdecké federace FEI, a tím i národních jezdeckých federací. Jezdectví je jeden z prvních sportů, kde jsou zdraví a handicapovaní sportovci registrováni v jednom sportovním svazu. Pro paradrezurní jezdce jsou vypisovány paradrezurní soutěže, přizpůsobené možnostem jezdců. Paradrezurní jezdci se však mohou účastnit i klasických drezurních soutěží, pokud složí zkoušky ZZJV potřebné k získání licence ČJF. Při zkoušce nemusí absolvovat skokovou část – licence je potom platná jen pro drezuru.
Klasifikaci handicapu jezdce mohou provádět jen speciálně proškolení fyzioterapeuté nebo lékaři. V ČR je jeden mezinárodní klasifikátor (MUDr. Jana Kulichová) a pět národních klasifikátorů.
Kontraindikace a stupeň schopnosti zvládnout koně musí určit klasifikátor handicapu na základě speciálních testů. Výsledek testů potom určí klasifikační skupinu, popř. stanoví možnost použití kompenzačních pomůcek.
Kompenzační pomůcky:
► doporučuje klasifikátor handicapu s ohledem na bezpečnost a možnosti jezdce
► schvaluje technický delegát s ohledem na pohodlí a bezpečnost koně
► jsou zaznamenány v klasifikační kartě jezdce, vydávané FEI (před začátkem soutěží se zdravými jezdci předkládá rozhodčím parajezdec licenci ČJF a FEI kartu, sbor rozhodčích použití kompenzačních pomůcek musí jezdci povolit)
► např. úchopné kličky na otěžích, poutka u sedla, tušírka – i dvě, speciální úpravy sedla, použití hlasové pomůcky, u očních vad signalizátor písmen, apod.
Klasifikace je doporučená i v případě, že jezdec nebude soutěžit a chce jezdit jen rekreačně. Klasifikátor určí možný dosažitelný stupeň výcviku a může doporučit trenérovi nebo cvičiteli další postup při tréninku, aby nedošlo ke zdravotním potížím jezdce následkem nevhodné zátěže, nebo naopak aby jezdec zbytečně nestagnoval.
Klasifikační skupiny – orientační přehled:
► I. skupina:
nejtěžší handicap, velmi malá funkčnost všech čtyř končetin, těžké poruchy koordinace a rovnováhy, vážné deformity, těžká spasticita, paréza, vozíčkáři
Obtížnost: krok, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách a klus.
► II. skupina:
snížená funkce všech čtyř končetin, poruchy koordinace, rovnováhy, výrazně omezený pohyb a ovládání pánve, paraplegici, chybění dvou končetin - např. ruka, noha na stejné straně atd.
Obtížnost: krok, klus, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách.
► III. skupina:
těžké postižení končetin na stejné straně těla, chybí obě dolní končetiny, vozíčkář s dobrou koordinací trupu atd.
Obtížnost: krok, klus, ve volné sestavě je povolen cval.
► IV. skupina:
nevidomí B1, chybí obě ruce, chybí jedna noha - pahýl méně než 10cm, lehčí poruchy koordinace apod.
Obtížnost: krok, klus, cval, práce na dvou stopách – úroveň klasické „Z“ až „L“ drezury, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách ve všech chodech, přeskoky ve cvalu.
► V. skupina:
chybí noha - pahýl delší než 10cm, celá ruka, zbytky zraku B2 apod.
Obtížnost: úlohy jsou na úrovni klasické „L“ až „S“ drezury, ve volné sestavě mohou být obtížné prvky mimo piaf, pasáž a celé piruety ve cvalu.
Podmínky pro start jezdce v paradrezurních soutěžích:
1. národní závody:
►parajezdci musí být členy ČJF prostřednictvím registrovaných subjektů
►platná národní klasifikace
2. mezinárodní závody:
► parajezdci musí být členy ČJF prostřednictvím registrovaných subjektů
► platná mezinárodní klasifikace
► registrace FEI platná pro daný kalendářní rok
3. „doplňková soutěž„:
na všech paradrezurních závodech v ČR, uvedených v kalendáři ČJF, je vypisována i "doplňková" soutěž pro jezdce s neklasifikovatelným handicapem, pro jezdce začínající a ty, kteří nejezdí ve své klasifikační skupině. Jezdci, kteří se účastní těchto soutěží, výše uvedené podmínky splňovat nemusí.
Podmínky pro start koně v paradrezurních soutěžích:
1. při účasti na národních závodech musí mít kůň:
► věk min. 5 let
► platnou licenci ČJF
► musí splňovat veterinární podmínky pro start v klasických soutěžích
2. při mezinárodních závodech musí mít dále:
► registraci FEI platnou pro daný kalendářní rok
► očkování proti chřipce 2x do roka
Dále musí mít splněnou výkonnost:
► pro skupiny I, II a III min. "Z" drezuru s výsledkem min. 55%
► pro skupiny IV a V min. "L" drezuru s výsledkem min. 52%
Výkonnost nemusí kůň plnit v každém roce znovu, musí však být prokazatelná z minulých let.
Koně, kteří startují v "doplňkových" soutěžích, výše uvedené podmínky splňovat nemusí.